KRONIKA - BITVY I.

V kronice Tučňáků nemůže chybět přehled jejich nejpamátnějších duelů na hanspaulských kolbištích. První příčka je zcela nezpochybnitelná a patří zápasu, který se odehrál ve čtvrtek 8. dubna 1993 od 18,15 na hřišti Angelovova v Modřanech. Vždyť toto utkání jeho aktéři přirovnávali k zázraku ze Zimních olympijských her v Lake Placid, kde univerzitní tým USA zdolal 4:3 nepřemožitelnou sovětskou sbornou. Šlo o druhé kolo veteránské ligy. Na jedné straně Zelená liška, mistr J´92 s bilancí 6-0-0 a skóre 37:2 a mistr P´92 s bilancí 9-0-0 47:9, tedy v prvních dvou veteránských sezonách s bilancí 15-0-0 a skóre 84:11. Kádr se rekrutoval z fotbalistů, kteří hráli za Zelenou lišku hanspaulku a byli v ideálním veteránském věku, a to nejen hlavní tahouni Jarda Budín (38 let) a Zdeněk Budín (37 let). Kádr byl dlouho pohromadě, na jaře 1986 se Zelená liška stala dokonce hanspaulským mistrem! V 90. letech hrávala ve stejném složení pravidelně druhou hanspaulskou ligu. Co mohli nabídnout Tučňáci? Jirku Hroníka a Dušana Malého, kteří na podzim 1984 s Klandrem a na jaře 1991 s Tučňáky vyhráli třetí hanspaulskou ligu a s Klandrem si zahráli jednu a s Tučňáky tři sezony ve druhé hanspaulské lize. Dále Mirka Šoukala se třemi sezonami za Tučňáky ve druhé hanspaulské lize. Také toto trio bylo v optimálním veteránském věku, Dušanovi s Jirkou bylo 36 a Mirkovi 37 let. A také matadora Pavla Malého, který sice hanspaulku nehrál, ale z velkého fotbalu měl zkušeností na rozdávání a i ve 44 letech na tom byl skvěle fyzicky. Pak už jsme měli k dispozici jen trojici bez zkušeností z hanspaulky. Obětavého obránce Pavla Strnada, padesátníka Vaška Hejduka a po těžké zlomenině v soubojích hodně opatrného Arnošta Bartáka. Poslední dva jmenovaní se střídali, ostatní neslezli z placu ani na minutu. Ještě je třeba připomenout, že šlo o třetí vzájemné střetnutí. Na jaře 92 vyhrála Zelená liška 8:0 a na podzim 92 zvítězila 7:0. O favoritovi, a to zcela jednoznačném, nebylo třeba vůbec pochybovat. Ale asi na žádné jiné utkání Tučňáků nesedne přiléhavěji výraz epický boj ve smyslu hrdinský, kolosální, báječný, fascinující, monstrózní. Platilo to především pro naši famózní defenzívu, která jako první v historii veteránských soutěží nedovolila suverénní Zelené lišce skórovat. O třešničku na dortu se postaral Dušan Malý jediným gólem zápasu. Při bujaré pozdně večerní až noční oslavě jsme si u piva přísahali, že tuto výhru nemůžeme znehodnotit tím, že bychom to nedotáhli k titulu. Jak jsme si slíbili, tak jsme vykonali, na konci sezony jsme se stali veteránskými mistry. O síle Zelené lišky svědčí to, že další tři tituly přidala hned v následujících sezonách. Z prvních šesti byla 5x mistrem, jen na jaře 93 jsme jí prvenství vyfoukli my. V dalších dvou sezonách jsme přidali ještě bronz a stříbro. Ale jarní zápas roku 1993 proti Zelené lišce zůstane v kronice Tučňáků zapsán nejzlatějším písmem. Fotku z tohoto utkání nemáme, ale k dispozici je foto po posledním kole naší první mistrovské sezony. Chybí na něm Vašek Hejduk.