HŮL NAD VETERÁNY NENÍ TŘEBA LÁMAT

Situaci veteránů v podzimní sezoně druhé ligy příznivci Tučňáků kupodivu jako beznadějnou nevidí. V ohlasech na los tvrdí, že kádr kvalitu na tuto soutěž má, jen je třeba pro nejbližší sezonu pozměnit způsob hry i taktiké rozestavení. Většina se přiklání k modelu, který využívali veteráni po svém obnovení před pěti lety ve čtvrté a zpočátku i ve třetí lize nebo obnovený hanspaulský tým v osmé a pak i v sedmé lize. Tedy hrát na jednoho předstopera, za nímž by při bránění byli po obou stranách brusiči lajn. Při ofenzívě by se jeden z nich změnil v křídelního útočníka. Před touto trojicí by měla hrát spojka/ofenzivní záložník, který by se při útocích soupeřů stával čtvrtým bránícím hráčem, což by spočívalo především v pokrytí případného čtvrtého protivníka zapojeného do útočení. Zcela vpředu by hrál kreativní útočník, schopný vystřelit, uvolnit se i přihrát. Do pozice klíčového štítu (předstopera), který se na polovinu soupeře dostane jen výjimečně či za rozhodnutého stavu, navrhovali příznivci Tučňáků nejčastěji Luboše Paprčku, případně Petra Maňase. Jezdiči po lajnách by měli být hráči z tohoto okruhu: Standa Lehocký, Jirka Mach (!!), Petr Maňas, Petr Hartman nebo Petr Skoč. Roli spojky/ofenzivního záložníka by měl obsadit Vlasta Doležal, případně Jirka Mach, Petr Maňas nebo Petr Bucha. Místo nejofenzivnějšího hráče by padlo jako ulité Pavlu Hartmanovi, hrát by zde mohl i Petr Bucha, Jirka Mach či Standa Lehocký.