ZA TUČŇÁKY UŽ HRAJE OSLAVENEC 32. ROKEM

Dnešní oslavenec Jirka Hroník začal hrát hanspaulskou ligu na jaře 1983 za Klandr Vestec, když v té době už hrál Mistrovství Prahy 1 za Pofis. Právě tyto dva týmy lze považovat za předchůdce dnešních Tučňáků. Do Klandru ho přivedl Dušan Malý a spolu s dalšími Čafáky Zdeňkem Andrlíkem, Víťou Chudomelem, Honzou Vyskočilem a dalšími vytvořili téměř bezkonkurenční mužstvo. Pátou ligou prosvištěli s bilancí 9-0-1 89:27 18 bodů, čtvrtou 10-0-1 65:25 20 bodů. Třetí pak 10-1-0 74:16 21 bodů. To bylo na podzim roku 1984, kdy se také skvěle vedlo Pofisu, který se stal nejen mistrem Prahy 1, ale ovládl po vítězném finále s Nic moc boys i šampionát Prahy. To znamenalo postup do Národního finále v Otrokovicích, kam pro změnu Dušana přivedl Jirka. Z pozdějších Tučňáků si zahrálo na vrcholném setkání hráčů malého fotbalu kvarteto Pepik Holý, Dušan Malý, Vráťa Arnošt a dnešní oslavenec. Poté, co to na jaře 1985 ve druhé lize v soukolí Klandru pořádně zaskřípalo a za nesplnění pískání mužstvo společně s dalšími dvěma sestoupilo, odehrál na podzim za skomírající Klandr v jeho poslední sezoně třetí ligu (skóre 55:37, ale až deváté místo) a pak už se soustředil na Pofis. Tam odešel v polovině roku i pracovat, když ho do Pofisu přetáhl spolužák z VŠE Pepa Holý. Koncem roku se pak společně rozhodli, že mistrovství Prahy 1 je jim už malé a přihlásili od jara 1986 Pofis do hanspaulské ligy. Název Tučňáci jsme převzali od jara 1988 krátce poté, co jsme ještě pod hlavičkou Pofis triumfovali v Zimním turnaji. To považuje oslavenec za jeden z největších úspěchů Tučňáků jejich více než jedenatřicetileté historie. K nim patří i vítězství ve 3. lize na jaře 1991 (8-2-1 40:11 18 bodů), na což navázaly tři sezony ve druhé lize, kde spolu s ním váleli dnes stále ještě aktivní Petr Šuda a Mirek Šoukal. Stejně jako v případě Klandru zůstal Jirka i s Tučňáky pod vrcholem, do první ligy se mu postoupit nepodařilo - jó, kdyby tak v té době znal mladíky Petra Maňase a Jirku Šmejce, tak se to povést mohlo. První ligu si však zahrál ve všech dalších kategoriích. Ve veteránech ozdobenou třemi a mezi superveterány jedním titulem, když nejeuforičtější byl bezkonkurenčně první veteránský titul na jaře 1993 stvrzený krátce po návratu ze spanilé jízdy do Velkých Svatoňovic, odkud jsme si přivezli pohár pro vítěze PUPO. Za svůj nejcennější individuální úspěch považuje to, že nastřílel 14 gólů ve čtvrté hanspaulské lize v konkurenci Bajo v čele s Luďkem Klusáčkem a QPC v čele s Jirkou Jeníčkem a Romanem Podhorským. Nastřílet dvouciferný počet branek ve čtvrté a vyšší hanspaulské lize se z Tučňáků povedlo už jen legendárnímu kanonýrovi Dušanu Malému. Ty tři desítky let se také neustále snažil o přísun nových tváří. Kromě spolužáka ze základky Mirka Šoukala většinou lovil při svých profesních štacích. Tak se mu třeba povedlo z působení ve VPO sehnat Petra Šudu, z dob v Českém rozhlase bratry Hartmany, Petra Maňase, Rudu Černíka, na halovém turnaji i díky Tulisovi Pavla Wintera. Z Čafáků kromě Dušana, díky němuž přišel i legendární Pavel Malý, získal třeba Pavla Bílka nebo Honzu Vyskočila. Většinou měl štěstí i na náhodné odchyty, čehož nejzářnějším příkladem je Jirka Šmejc. V hanspaulce se mu nejlépe hrálo v legendární Vyšehradské šestce s Mirkem, Petrem Šudou, bratry Hartmany a Dušanem, ve veteránech s bratry Pavlem a Dušanem Malými, Mirkem, Standou a Tulisem, mezi supry jednoznačně v nynějším béčku s Petrem Šudou, Standou Lehockým, Petrem Maňasem, Jirkou Machem, Jirkou Šmejcem a Mirkem Šoukalem s Pavlem Winterem.

Vyšehradská šestka bavila na citadele nejen věrné fanoušky nebo náhodné kolemjdoucí, ale slovy uznání nešetřil na její adresu ani legendární fotbalový reportér Karel Malina.

Po druhém mistrovském titulu veteránů chutnalo na Angelovce šampaňské přímo z lahve.

Béčko suprů po vítězném zápase na Děkance, kam výhru přišli oslavit i bratři Malí.

Za béčko suprů a ultraveterány plánuje dnešní oslavenec hrát potud, dokud ho nebude jako osobního trenéra potřebovat novodobý Jimmy Johnstone. Ve zbývajících sezonách by rád ještě okusil medailovou radost s některým z mužstev Tučňáků.