NAROZENINY SLAVÍ PRŮVODCE HISTORIÍ

Dnes slaví narozeniny spoluzakladatel Tučňáků Jirka Hroník. V malém fotbale už mu zbývá dovršit osmou - poslední - pětiletku. V té první v období 1981 až 1985 tancoval na dvou svatbách. Spolužák z VŠE Pepik Holý ho přivedl do mužstva Pofis, které hrávalo Mistrovství Prahy 1. To spoluhráč z Čafky Dušan Malý ho zlákal do nově založeného týmu hanspaulské ligy Klandr VC. Vrcholem této éry byl rok 1984, kdy Pofis vyhrál Mistrovství Prahy 1, pak i turnaj pro vítěze pražských obvodů, kde jsme zdolali tehdy nedostižné Nic moc boys a jeli místo nich reprezentovat Prahu na Národní finále do Otrokovic. To se dá přirovnat k nynější superlize malého fotbalu, v níž hlavní město účinkuje pod hlavičkou Staropramen Praha. Na finálovém turnaji, kde jsme vyhráli jen úvodní zápas, reprezentovali Prahu z budoucích Tučňáků kromě Jirky i Dušan Malý a Vráťa Arnošt. Na podzim 1984 vyvrcholilo tažení Klandru vzhůru hanspaulskými soutěžemi, když tým složený převážně z hráčů, kteří prošli Čafkou, jako byli Zdeněk Andrlík, Honza Vyskočil, Víťa Chudomel a další, vyhrál třetí ligu s úchvatnou bilancí 10-1-0 74:16 21 body a postoupil do druhé ligy. Ve druhé Jirkově pětiletce 1986-90 bylo významným mezníkem jaro 1986, kdy spolu s Pepou Holým stál u vzniku hanspaulského týmu Pofis, předchůdce dnešních Tučňáků. Mužstvo rychle stoupalo až do třetí ligy. Jirkovou hvězdnou sezonou byl Podzim´87, kdy Tučňáci obsadili ve čtvrté lize druhou postupovou příčku za lídrem Bajo v sestavě s Luďkem Klusáčkem, přičemž zdrtili namistrované mladíky QPC (v tabulce nakonec čtvrté) 8:4, k čemuž Jirka přispěl hattrickem. To byla jeho střelecky nejpovedenější sezona, když vsítil 14 gólů. S výjimkou Dušana nikdo z Tučňáků tolik gólů ve čtvrté a vyšší hanspaulské lize během jedné sezony nikdy nevstřelil. V této pětiletce jsme získali i nejcennější neligové prvenství, když jsme v sezoně 1988/89 vyhráli Zimní turnaj a po tomto triumfu jsme místo Pofisu přijali název Tučňáci. V roce 1990 jsme vyjeli do Velkých Svatoňovic na Puškvorácký pohár, kde jsme v jedné ze 16 skupin odehráli 5 zápasů s bilancí 3-2-0 17:3 8 bodů, přestože jsme ve všech utkáních měli o jednoho hráče méně! O postup nás připravilo to, že v posledním utkání skupiny se soupeři dohodli na výsledku, který jednoho z nich poslal do finále na náš úkor, když při stejném bodovém zisku i rozdílu ve skóre rozhodl vyšší počet nastřílených branek. 

Ze třetí pětiletky 1991-95 je třeba vyzdvihnout jaro 1991, kdy jsme vyhráli třetí ligu a postoupili do druhé hanspaulské ligy. V ní jsme působili tři sezony. O našem sestupu rozhodla prohra 0:2 s mužstvem Müller Thurgau (v případě vítězství bychom se zachránili), proti němuž jsme celý zápas hráli v pěti. Bez omluvy se totiž nedostavil jeden hráč, kterého jsme pak 15 let neviděli. V této pětiletce jsme ale založili veteránský tým a na jaře 1993 mančaft kolem bratří Malých, Mirka Šoukala a Jirky Hroníka vybojoval první z titulů. Ve čtvrté pětiletce 96-2000 jsme i zásluhou posil Standy Lehockého a Vráti Arnošta vybojovali na podzim 1997 druhý titul veteránského šampiona.

V této pětiletce mohl Jirka zažít svůj třetí postup do druhé hanspaulské ligy, a to hned na jaře 96. Vyšehradská šestka se skvělou defenzívou (Mirek Šoukal, Petr Šuda, Jirka Hroník) porazila Smutné potápěče 2:0, Gold Ideal Club 3:0, se S.N.F. prohrála 0:1, Vršáky porazila 3:1. Po té, co jsme na Vyšehradě porazili zmíněný GCI (všechny tři góly Dušan) a Jirka uhlídal nejlepšího střelce soutěže, přišel k našemu stolu vedoucí soupeřova mužstva a na adresu Jirky, který si poradil s o 15 let mladším útočníkem, pronesl: "Takového hráče my nemáme". Ale ani to k postupu nestačilo. Potřebovali jsme v posledním kole jakýmkoli poměrem zdolat Brochnibor. Také jsme po Dušanově gólu vedli 1:0, ale k obratu zavelel vyrovnávacím a málokdy vídaným vlastním gólem Pavel Hartman a po prohře 2:3 jsme přišli o poslední postup do druhé hanspaulské ligy, který by pro kvarteto Dušan, Jirka, Mirek a Petr Šuda byl návratem po čtyřech letech, pro bratry Hartmany premiérou, bohužel, nikdy nenaplněnou (1. Smutní potápěči 16 bodů,  2. S. N. F. 16 bodů, 3. FC Brochnibor 15 bodů, 4. Tučňáci 14 bodů, 5. Gold Ideal 13 bodů).

V páté Jirkově pětiletce 2001-5 sice začal pozvolný ústup Tučňáků ze slávy, o což se postaral jak přibývající věk hlavních opor, tak po přestěhování mimo Prahu Dušanovo postupné odcházení z mužstva, ale přesto jsme v roce 2005 dokázali s hanspaulským týmem postoupit do finále Letního turnaje, v němž jsme podlehli QPC, na podzim 2002 jsme získali třetí veteránský titul a na jaře 2002 hned v první sezoně po založení také titul superveteránského mistra.

Šestá Jirkova pětiletka 2006-10 se nesla ve znamení znovuzaložení veteránského týmu, roční pauzy hanspaulského mužstva, a tak se vše točilo kolem superveteránského mužstva, které ale postupně ztrácelo konkurenceschopnost, což bylo nutné řešit. V úvodu sedmé pětiletky 2011-15 došlo k radikálnímu řezu v podobě odchodu některých hráčů a jejich nahrazení ambiciózními fotbalisty QPC. Výsledkem byly tři stříbrné příčky v řadě. Definitivně jsme skončili v hanspaulské lize poté, co jsme vedení přenechali mladým hráčům, a ti hned úvodní sezonu skončili v tabulce poslední s mínus dvěma body. K něčemu podobnému došlo i na začátku poslední pětiletky 2016-20, kdy podobně vedený veteránský tým skončil bez bodu poslední a rozpustil se. Zůstaly nám tak dva suprácké týmy a především v béčku se podařilo Jirkovi poskládat jednu z nejlepších pětek Tučňáků historie - Petr Šuda, Standa Lehocký, Petr Maňas, Jirka Mach a Jirka Šmejc - která ale vinou opakovaných zranění ofenzívních hráčů dokázala vybojovat ve druhé lize "jen" druhé, třetí, čtvrté a dvakrát páté místo. Z více než půldruhé stovky hráčů, kteří se ve 32-tileté historii Tučňáků protočili, jsou dobré dvě desítky hráčů, s nimiž bylo pro Jirku velkým potěšením hrát, ať už pro jejich fotbalové dovednosti nebo týmový charakter. V hanspaulské lize se to týkalo především Petra Maňase, Petra Šudy, Petra Hartmana, Marka Bílka, Rudy Černíka a Dušana Malého, ve veteránech Mirka Šoukala, Pavla Malého, Standy Lehockého, Vráti Arnošta, v suprech Pavla Wintera, Jirky Macha, Vlasty Doležala, Fandy Koubka, Jirky Šmejce, Pavla Bílka, v ultraveteránech Jirky Kaliby, Vlasty Kolečkáře, Romana Hlináka a dalších. Jako dárek k dnešním narozeninám dostal Jirka postup Tučňáků do finále Letního turnaje, o který se z kmenových hráčů Tučňáků zasloužili plejeři supráckého béčka a ultraveteránů Mirek Šoukal, Petr Šuda, Petr Maňas, Jirka Šmejc, Petr Kruml a Roman Hlinák. Pánové, díky!