O BRONZ PŘIPRAVILO BÉČKO HORŠÍ SKÓRE

Jenom dva body za vítězem skupiny skončilo suprácké béčko Tučňáků, přesto na ně zbylo až čtvrté místo. Vzhledem k tomu, že celou sezonu chyběl kanonýr Jirka Šmejc a do minima zápasů zasáhl Standa Lehocký, lze to asi považovat za maximum možného. Přesto jsme až do posledního kola hráli o umístění na jedné ze dvou postupových příček a o medailový post nás připravila až závěrečná souhra výsledků. Zatímco na jaře byl klíčovou postavou mužstva brankář Radko Kubálek, na podzim se jí stal Milan Brož. Nováček v týmu nastřílel 17 z celkových 25 našich zaznamenaných branek a stal se druhým nejlepším kanonýrem skupiny. Nejkvalitnější nahrávačský servis mu je schopen poskytovat Standa, ale jak zmíněno, startů posbíral pomálu. Pro zranění chyběl několik zápasů i Jirka Šíp, a když nedorazil ani Dušan Svoboda, byli jsme s kreativitou hodně na štíru. V obraně odehrál několik velice dobrých zápasů Ivan Moravec, což platilo především pro duely s Calvadosem a Jawou. Petr Šuda se potýkal se zdravotními problémy, s končícím podzimem a lepší fyzičkou připomněl doby, kdy byl nebezpečný pro soupeřovu branku. Na pevnosti získávala naše defenzíva při startech Jirky Kaliby, jehož limitovalo zranění, a tak vynechal celou sezonu ultra, zatímco za béčko odehrál nadpoloviční většinu utkání. Další hráči 12členného kádru se do sestavy výrazněji neprosadili. Byli jsme schopni hrát vyrovnané zápasy se všemi, což dokládají shodné prohry 2:3 s prvními dvěma v tabulce, ale i to, že jsme nikoho včetně posledního nebyli schopni porazit o více než dva góly. Béčko také provázely velké výkyvy v docházce. Nejmarkantnější to bylo proti Calvadosu, kdy jsme hráli celý zápas bez střídání, a v dalších třech utkáních jsme byli jen v sedmi. Naopak někdy vznikl až hráčský přetlak, takže ti mimo jádro týmu si zahráli podstatně méně, neboť výkonnostně není kádr béčka zdaleka tak vyrovnaný jako u kolegů z áčka.