ULTRA JEŠTĚ POKUKUJÍ PO ČTVRTÉM MÍSTĚ

Po bilancování obou superveteránských týmů Tučňáků kolo před koncem podzimní části dochází na totéž i u ultraveteránského mužstva. Tomu patří po 12 odehraných zápasech šestá příčka s dosavadním ziskem 14 bodů. Pokud uspějeme v závěrečném kole proti posledním Estudiantes, tak se 16 body můžeme pokukovat po ještě vyšší než už jisté šesté příčce ve čtrnáctičlenné lize. Velice cenným bonusem by pro nás bylo, pokud by třetí Santa Dominica (20 bodů) zdolala páté Trilobity (16 bodů). V tom případě by Tučňáci obsadili páté místo. A pokud by první Klokan (24 bodů) ještě vyhrál nad čtvrtým AGČV (16 bodů), vyhoupli by se Tučňáci dokonce na čtvrté místo. Během celé velice dlouhé sezony nás potkal jediný výsledkový karambol, jímž byla prohra 1:4 s Cormoranem. Někteří také želí duelu, v němž Santa Dominica otočila v závěru z 0:1 na 2:1, ale v tomto případě je třeba respektovat kvalitu protivníka. Kromě Cormoranu jsme tedy prohráli jen s vedoucím triem, remizovali jsme se čtvrtým AGČV a solidně hrající Bendou. To je vcelku úctyhodná bilance mužstva, které hrálo téměř do poloviny soutěže jen s minimálním počtem hráčů a proti Klokanu a Nejistému Felixu, dvěma podzimním suverénům, jsme hráli jen v šesti. Pak se ale podařilo kádr výrazně posílit a ke konci sezony jsme v některých utkáních měli k dispozici až jedenáct hráčů. Vyšlo nám angažování dvou "mladíků" Romana Podhorského (7 gólů) a Romana Hlináka (5 gólů), díky jejichž rotaci jsme měli pro každý zápas k dispozici jednoho U-55. Spolu s nimi se o pokoření soupeřových brankářů nejvíce starali Petr Kruml (6 gólů) a Vlasta Kolečkář (5 gólů), kteří patřili k ofenzívním tahounům mužstva. V obraně odehrál většinu zápasů velice spolehlivě Ivan Moravec, do budoucna bychom více než v této sezoně využívali Jirku Kalibu a Standu Lehockého. Prospěšnost prvně jmenovaného výmluvně ukázal duel s Trilobity, v němž vymazal elitního střelce Cibíka a přispěl k naší výhře 2:1. Mezi třemi tyčemi se střídali Mirek s Pavlem, své lepší zápasy této sezony odchytali v béčku suprů, i když Mirek proti Trilobitům a Pavel proti Klokanu vystřihli fůru parádních zákroků. V této sezoně měla ultraveteránská liga hodně vysokou úroveň, potkávali jsme se v ní se soupeři, kteří hrávají první i druhou superveteránskou ligu. Ostatně i v našem týmu byli tři prvoligisté a větší počet supráckých druholigistů. Kromě úrovně se zvedl i počet na rekordních 14 účastníků, a tak se dá čekat, že příští rok na jaře už se budou hrát dvě ultraveteránské ligy. V roce 2012 bylo na jaře 7 a na podzim 6 účastníků, v roce 2013 sedm a osm, v letech 2014 a 15 vždy devět, loni v obou sezonách deset, na jaře díky nám 11 a nyní na podzim už dokonce 14. Možná nás může mrzet, že jsme se nepřihlásili dřív, protože kromě jádra dnešního mužstva si mohli zahrát i další kovaní Tučňáci, například Pavel Malý a Tulis, od jara 2015 mohl nastupovat jako povolený U-55 další srdcař Petr Hartman. Tihle tři patří k symbolům pro Tučňáky tak úspěšných 90. let v hanspaulské i dvěma tituly ozdobené veteránské lize. Takhle už je společně na hřišti nikdy nepotkáme. A že se za nás něco zápasů nahráli.